Vyhledat
  • Jana

Vietnamská mentalita mě přivádí k šílenství

Že je mezi Českem a Vietnamem velký rozdíl, asi tušíte. Čím déle však zde žiji a čím hlouběji pronikám do vietnamské mentality, tím častěji očekávám, že se přiřítí tým pana Chocholouška a odveze si mě. Život s Vietnamci je totiž na zbláznění.


V psychické rovnováze mě udržuje tento výhled z terasy

Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak se každý den cvičím v sebeovládání. Ale pravda je, že mě spolupráce s Vietnamci naučila nebýt tak perfekcionistická a trochu se nad věci povznést. Uvedu vám zde pár příkladů a můžete si sami poměřit, kolik byste toho zvládli vydržet vy, než byste někoho chytili pod krkem. Situace jsou z prostředí plážového resortu:


- každý den dělám hostům snídaně. Dochází malá čtvercová másílka. Upozorňuji vedení. Ok, přivezeme. O dva dny později másla došla. Znovu říkám vedení, že nemám co hostům dát. Ok, přivezeme. Přicházejí hosté - nemáte máslo? Holá bageta s marmeládou se nedá jíst. Jo, lidi, to já vím, ale co s tím? V lednici je máslo na vaření, chuťově jak Hera, ale co jiného? Lžící nabírám do malých misek a dávám hostům. Vietnamci vidí, že jsem si poradila, lidi nechodí prosit o máslo, a že to tak stále nějak funguje. Máslo přiváží, až když dochází i to na vaření. Po 7 dnech.


- někdy přijdu v 7, někteří hosté také a já zjistím, že nejsou vajíčka. Vietnamci jen ukáží gesto počkej a jdou zavolat, ať vajíčka přivezou. Mezitím chci udělat alespoň palačinky, ale zjišťuji, že nejsou zápalky a plynový sporák tak nezapnu. Když přivezou vajíčka v malé krabici, kde je 50 ks, odpadám. Na snídani totiž podle počtu hostů spotřebuji 30. Zítra mě s největší pravděpodobností čeká celá peripetie znovu.


- obědy jsou ve 12. Není žádné rozmezí od - do. Všichni prostě musí přijít ve 12. Ve 12 se tedy nahrne do restaurace 70 lidí. Trochu chaos, než se všichni usadí. Chci začít roznášet polévky. Nelze. Proč? V kuchyni se ještě nezačaly smažit ryby a špízy. Hosté musejí počkat. Západní turista nechápe, proč by měl čekat. Přichází si stěžovat, kde má jídlo, že už tu sedí 15 minut. Já předvádím výkon hodný diplomata.Kuchařky dojedly svůj oběd a začínají smažit. Je 12:15. Hostům se obědy začínají roznášet 12:35.


- kuchařky mají obědy přesně napočítané na počet hostů. Že je zvenku resortu na pláži cedule RESTAURANT tu nikoho netrápí. Když přijdou kolemjdoucí, že si dají jen oběd, způsobí to povyk v celém resortu a hledá se, co by se jim tak mohlo uvařit. Podobná čára přes rozpočet to je i v případě, že se v době oběda přijede ubytovat někdo neohlášený a naruší tak původní počet na večeři. S pocitem studu pak roznáším hostům porce, kde je jeden brambor na osobu apod.


- Každý host po obědě dostane nakrájený meloun. Asi je vám jasné, že host, který dostal oběd ve 12 dostane meloun v jiný čas než ten, který přišel na oběd až 12:30. Vietnamcům to jasné není. Melouny začnou krájet 12:45 a diví se, že jim nesedí počty - samozřejmě, protože ti, co přišli ve 12, už dávno odešli.


Taková ta plážová pohoda bez stresu :-)

- O tom, že se Vietnamci naprosto nedomluví se západními (většinou ruskými) turisty, jsem psala v minulém článku. Pokud jste tedy jedinou osobou, která je schopná se domluvit, máte 24 hodinou šichtu každý den. Což se vztahuje jak na check-in turistů, všechny požadavky hostů (od koupě piva, přes objednání taxi až po lékařskou pomoc) a na to být hromosvod pro stížnosti hostů.


- Vietnamci jsou schopní pracovat pouze pokud vidí svého šéfa. Jakmile zajde šéf za roh = přestávka. Nejsou schopni zpracovat informaci, že ryby se mají začít smažit 11:45, aby byly na oběd včas nachystané. Šéf jim to musí 11:45 přijít říct. Ve dny, kdy tu šéf není, se smaží až se chce. Však hosté si do kuchyně stěžovat nechodí a co se děje za cirkus před kuchyní je nezajímá.


- Pomoc, sdílení práce, uděláme to společně... Tyto pojmy tu neznají. Pokud přijdete někomu pomoci, pochopí to jako že práci uděláte za něj a odchází, vytáhne mobil a práce pro něj skončila. Za svou hloupost zaplatíte prací navíc.


- V miskách jsou saláty. Na první pohled je ve všech miskách stejně. Ovšem nedejte se zmást! Tyto a tyto jsou určeny pro dvojice hostů a tyto a tyto pro čtveřice hostů. Zkuste to zapomenout a prohodit to! Oheň na střeše, přestože v obou miskách je podle vás stejně. Prostě není. Vietnamec pak přiskočí ke stolu, kam jste salát dali, překvapeným hostům hostům ho ze stolu vezme a dá jim druhou misku, úplně stejnou.


- Stejná záhada je pro mě i určování porcí pro hosty. Dvojice dostane jisté množství rýže. Očekáváte, že čtveřice tedy logicky dostane dvojnásob. Ne tady. Porce pro čtveřici je o něco málo větší jak pro dvojici. A nevysvětlíte jim, že to je pro čtyři málo a že si určitě přijdou přidat. A co se stane, když fakt přijdou? Vietnamci pokrčí rameny, že rýže už došla. Tím je problém vyřešen.


- Když se vyhodí nějaký zaměstnanec, nikdo neřeší jeho zastoupení. Před dvěma týdny propustili kuchaře, který co tři dny sepisoval, co vše v kuchyni chybí a musí se dokoupit. Od té doby nikdo nic nesepisuje, v kuchyni nic není a nikoho to netrápí. Když není k dispozici mléko u kávy pro hosty, přiveze se, až si některý z hostů přijde stěžovat. Když nejsou cigarety, tak se hostům prostě řekne, že nejsou, ale nikdo nenahlásí, že by se měly nakoupit. Protože nikdo vlastně teď nenakupuje, takže není komu to nahlásit. Prostě nejsou, a co.


Občas jen stojím a nevěřícně pozoruji, co se kolem mě děje

- Vietnamci dokáží udělat z maličkosti velký a neřešitelný problém. Občas jen stojím a směju se, ruští hosté nechápou, proč jejich požadavek tak dlouho trvá vyřešit, když chtějí jen podat 2 ručníky, ale já vím své.


Vietnam je prostě úplně jiná kultura. Těžko se na ni zvyká se západním myšlením. Ve Vietnamu nic není nemožné, Vietnamci dokáží vše zařídit. Když jste ale na druhé straně a vidíte zvnitřku, jak to chodí, hlava vám to nebere. A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že přesto, že byste je někdy zabili a dokáží vás vytočit k nepříčetnosti, tak je nedokážete nemilovat. Vietnam je prostě the best!