Vyhledat
  • Jana

Největší noční můra slow cestovatele

Máte sen. Chcete cestovat. Chcete cestovat dlouho. Chcete, aby vás to moc nestálo. To dává smysl - když to nebude moc stát, můžete cestovat déle.

Pak se vám to podaří. Nasbíráte rady a tipy od ostatních cestovatelů, inspirujete se, jak to dělají oni, seberete odvahu, rozboříte veškerý svůj dosavadní svět a odjedete. Nevíte, na jak dlouho, nevíte pořádně kam, neumíte si představit, jaké to bude.


Do batohu sbalíte pár nejnutnějších věcí, o kterých si myslíte, že je budete potřebovat. Co na tom, že za půl roku zjistíte, že stačilo vzít si polovinu z nich. :-) První týden cestujete ve svém zajetém vzoru - co nejvíc toho vidět, co nejvíc míst navštívit, ráno co nejdříve vstát a fotit a natáčet, jen ať je co nejvíc vzpomínkového materiálu.


Tongariro Alpine Crossing na Novém Zélandu

Po prvním měsíci počáteční euforie opadne. Pořád toho chcete strašně moc vidět, ale už nějak dochází síly. Přestáváte chápat, co jste viděli až doteď na tom, měnit často místa a snažit se vše co nejvíc (ale velmi povrchně) poznat. Začínáte toužit někde zakotvit na delší dobu, aspoň dva týdny zůstat na jednom místě a nemuset dennodenně balit a vybalovat batoh.


Využijete všeho, co víte a podaří se vám zůstat na jednom místě měsíc, aniž by vás to cokoliv stálo. Zjišťujete, že můžete zůstat ve světě dlouho, protože doma nemáte žádné závazky a ve světě vám to celkem jde.


A tak zůstáváte. Klidně i měsíce na jednom místě. Stáváte se součástí místní komunity. Přestáváte rozumět lidem v Čechách. Začínáte se obávat, že se jednou vrátíte a budete si připadat jako byste najednou byli na jiné planetě.


degustační chvilka - co se zařadí do nabídky plážového baru?

A pak to přijde. Vaše největší noční můra, která se jmenuje NÁVRAT, se přiblíží. Lidé ve vaší nové komunitě se vás ptají: Proč odtud odjíždíš? Proč chceš jet zpět? A vy zjišťujete, že nevíte, co odpovědět. Že nemáte žádný důvod se vracet. Ale už jste si koupili letenku, chcete ještě kariérně něco doma dokázat, vidět rodinu, přátele...


A kruh se uzavírá. Najednou všechny obavy, které jste měli, než jste se na cesty vydali, máte zas. Jen s tím rozdílem, že teď se bojíte návratu domů. Do cesty se vám staví čím dál víc české omezenosti, asi abyste se mohli pozvolna připravit na to, jaké to doma bude. Na typickou českou závist, zášť, nepřejícnost, podrazy a hlavně ať je vše pořádně negativní, ať to má ty správné grády!


Moje noční můra je tu. Návrat domů se blíží. Přestože je to letecky jen pár hodin, z facebookové aktivity některých lidí a zpráv o tom, co se děje doma (v politice i ve společnosti) mám pocit, jako by mě čekal let raketou kamsi do jiné galexie.


Ale jedna věc mi dodává sílu. A to je vědomí, že jsem dokázala dlouho žít v cizině a bylo mi všude velmi dobře a že mi nic nebrání žít tam, kde se nakonec sama rozhodnu.