Každý už jste určitě někdy řešili otázku cestovního pojištění. Na internetových diskuzích je spousta příspěvků o tom, která pojišťovna je ta vůbec nejhorší. A když to pročtete celé, zjistíte, že jsou to vlastně všechny. Jak tedy vybrat tu správnou?

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože není správně položená. Abyste vyzráli na cestovní pojištění, je důležité zapamatovat si tuto radu:

Každou pojistnou událost je třeba DOPŘEDU prokonzultovat s pojišťovnou

Všechny pojišťovny se budou snažit cuknout před placením, to tak prostě je. Abyste ale byli v právu a měli nárok na proplacení vaší pojistné události, musíte dodržet toto základní pravidlo – informovat pojišťovnu dopředu.

Samozřejmě, že pokud se vám stane život ohrožující nehoda, kdy vás sanitka převeze v bezvědomí do nemocnice, kde vás musí operovat, je to něco jiného. Tyto stavy pojišťovna nemůže vyhodnotit jinak než jako nezbytně nutný zákrok.

Pokud však potřebujete navštívit lékaře či vyhledat lékařskou péči a NEJSTE v bezprostředním ohrožení života, VŽDY váš problém konzultujte PŘEDEM s pojišťovnou. Vyhnete se pak nepříjemnostem, jako že z vlastní kapsy hradíte operaci.

Přidám pár příkladů z naší roční cesty. V prosinci Míšovi vlétla do oka střepinka (byla ale schovaná v rohovce, takže jsme ji objevili až po pár dnech). Oko měl podrážděné, celé červené, my nevěděli z čeho, nemohl spát. Čekali jsme den, ale stav se zhoršoval a bylo jasné, že musí k očnímu. Psali jsme na naši pojišťovnu (Česká pojišťovna), jak máme postupovat. Odkázali nás na svou asistenční službu (Europ assistance).

Tam nám dali dva návrhy. Buď si můžeme dojít k doktorovi sami, vše si zaplatit, vzít si doklady a originály poslat (haha, to riskujte) nebo požádat o proplacení po návratu do ČR. Na proplacení má Česká pojišťovna lhůtu tři roky.

Tato možnost se však týká pouze neodkladného vyšetření. Pokud doktor doporučí další léčbu (návštěvu specialisty apod.), tu už je nutno konzultovat s pojišťovnou. Protože ale víme, jak drahé je australské zdravotnictví, nechtěli jsme riskovat, že u lékaře zaplatíme vysokou částku a nezbudou nám peníze na další cestování (měli jsme před sebou ještě půl roku ve světě).

Druhá možnost byla, že pojišťovna sama domluví smluvního lékaře, což trvá až dva dny, ale máte jistotu, že nebudete platit nic.

Před refundací pak pojišťovna chce prokázat, že máte platné pojištění. V našem případě jsme to mohli doložit tím, že jim zašleme doklad, který dosvědčí, že v době UZAVŘENÍ pojistky jsme byli v ČR (pozn.máme roční pojištění, které nelze uzavřít ze zahraničí).

Protože jsme chtěli mít jistotu, hned jsme jim poslali letenku z Prahy. Tu nám však vrátili jako neadekvátní důkaz, protože pojištění bylo uzavřené dva měsíce před odletem. To nás šokovalo – to jako ztroskotáme na tom, že podle pojišťovny nemáme platné pojištění?

Začali jsme tedy hledat doklady, které by nám dosvědčily, že jsme v květnu byli v ČR. (O tom, že mezitím dny utíkaly a Míšu oko fakt bolelo, nemluvím.) Poslala jsem dokument o zřízení datové schránky. Byl mi vrácen s tím, že tam není uvedeno místo ani datum. (Obojí tam bylo uvedeno 2x – na formuláři i na razítku.) Poté jsme našli dokument o reklamaci televize. Ten nám vrátili, že to už je zase o 14 dní před uzavřením pojistky a nemohou to uznat.

Během této naší komunikace uběhly asi tři dny, kdy jsme nechápali, co za byrokracii v Čechách je. Než jsme vyřešili, zda tedy máme platnou pojistku (nebo spíše zda jsme schopni dokázat, že jsme ji uzavřeli z ČR), střepinka se posunula, tudíž jsme viděli, co je příčinou trápení a vyndali jsme ji. Návštěva lékaře už nebyla nutná.

Nakonec jsem se obrátila zpět na pojišťovnu, že asistenční služba nám nechce uznat žádné doklady, prokazující náš pobyt v ČR a z pojišťovny mi napsali: Stačí letenka. Pro jistotu jsme jim tu naši poslali a oni ji hned uznali. No nevyletěli byste z kůže?! Tři dny zbytečného nervování a čekání na sjednání schůzky u lékaře, kvůli osobě, která odmítla uznat letenku jako pádný důkaz, přestože pojišťovna to uznala hned.

Možná si říkáte, proč jsme k doktorovi přesto nešli a proč Michal bolest v oku přetrpěl. Jako důkaz drahé australské péče uvedu naše polské známé. Anně bylo jeden den velmi špatně a obávali se zánětu slepého střeva. Po příchodu na pohotovost, ještě před ošetřením, museli zaplatit $1200!!!! Po vyšetřeních se zjistilo, že se jednalo zřejmě jen o lehčí otravu jídlem (přestože nikdo z nás podobné příznaky neměl). Za krevní testy platili $200 a za uložení na pokoj, kde byla pár hodin, $1400. Po celou dobu byli telefonicky v kontaktu s pojišťovnou, která následně všechny výdaje proplatila, přestože byly opravdu vysoké (celkem $2800, což je zhruba 46.000 Kč).

Proto znovu připomínám radu nad zlato: Vše dopředu konzultujte s pojišťovnou.

Hodně štěstí s výběrem pojišťovny ;-)