Tato země byla pro nás dva naprosto osudová. Já po Norsku toužila odmalička, a když po několika letech skončil můj první vztah, během kterého jsem podnikla jediný výlet, a to na jižní Moravu, bylo rozhodnutí jak naložit se svobodou jasné - pojedu do Norska! Jenže v mém okolí se nenašel nikdo, kdo by sdílel podobnou touhu - blázníš?? Jezdit v létě do zimy??? Navíc je to drahý, nemám výbavu... Nebylo jiné řešení, než prohledat cestovatelské seznamky. A představte si, našel se! :-) Jeden klučina, co byl v Norsku loni a letos by chtěl zase. Napsala jsem mu a už jsme spolu 10 let :-)

Koupili jsme si zájezd u cestovní kanceláře, spaní pod stanem, na 3 týdny, bez jídla, ale Norsko jsme měli projet od jihu až na sever.

První šok nás čekal hned zkraje, když přijel autobus. Zájezd se nenaplnil, a proto CK objednala menší autobus. V tomto máme strávit 3 týdny a několik nočních přejezdů??? To snad ne!! Navíc jsme dostali místa u dveří, kde se nedali polohovat sedačky a prostor za námi sloužil jako odkládací plocha na boty po výšlapech, vážně lahůdka. Na zájezdu si také nevyberete spolucestovatele, což Vám může znepříjemnit celý pobyt. My jsme zde našli jednoho dobrého kamaráda, ale také jsme poznali spoustu charakterů, se kterými jsme se mile rádi rozloučili.

Naše cesta vedla přes Německo do Dánska, kde jsme měli první zastávku na prohlídku města. Zašli jsme si do královského paláce a přilehlých zahrad, ovšem času nazbyt moc nebylo, rozchod byl dán na 4 hodiny. Následoval noční přejezd trajektem přes Švédsko a ráno, když autobus zastavil, nadechli jsme se poprvé svěžího čistého norského vzduchu.

Celý zájezd probíhal tak, že jsme měli daná místa, na která jsme se měli podívat, podnikli jsme několik túr a večer zajeli do nějakého kempu, postavili stany a ráno tradá dále. Na prohlídky různých míst jsme měli buď moc málo nebo naopak příliš mnoho času. Pokud ode mě čekáte, že Vás sdělím nějakou super pecku, v čem je cestování s cestovkou lepší, pak Vám narovinu povím, že nesdělím. Máme několik hezkých fotek (přihlédneme - li k technickým možnostem tehdejší doby), ale o životě Norů nevím vůbec nic, protože náš jediný kontakt s místními byl v obchodě, když jsme si museli kupovat jídlo (které stálo stejně tolik, jako u nás. Škoda jen, že norská koruna má třikrát silnější měnu). A je pravda, že při jednom nákupu jsem měla velký zážitek - poprvé jsem viděla ten velký kráječ na chleba! :-) Jen jsem byla trochu zmatená, jak to funguje, ale nějaká milá paní mi hned pomohla.

V podstatě ani nemám k tomuto zájezdu mnoho co říct. Vše režírovala CK a já se jen vezla, čili i moje vnímaní bylo línější. Když si věci musíte zjistit sami, pamatujete si je dlouho. Takto si ale nepamatuju skoro nic. Zbyly mi fotky, znám názvy měst, která jsme navštívili a vím, že se mi velmi líbila tamní krajina. No, dobře, ne velmi líbila, ale naprosto mě okouzlila. A při každé procházce přírodou mi v uších zněla hudba Edvard Griega, která přesně vystihuje norskou přírodu - šumící potoky, ranní mlhy, masivní skály nad ledovými fjordy... A nesmím zapomenout na trolí skřítky, kteří na Vás mohou kdykoli vybafnout - nebo alespoň ten pocit máte. :-)

 

Nešlo si říct: ty jo, tady se mi líbí, tady zůstaneme déle nebo naopak, tady to za moc nestojí, jedeme jinam. Člověk se musel podřídit kolektivu. Ale v té době mi to připadalo naprosto běžné, však jak jinak bych mohla jet do Norska než se zájezdem? :-)