Austrálie
10 - 24. 1. 2018
Deník
z outbacku

OUTBACK AUSTRALIA

!!!WOW!!!

 

22. 1. 2018 - den třináctý

Great Ocean Road

START: 6:00 kemp Narrawong, 17 stupňů

POZN.:

  • Vyrážíme brzy, než dojedeme na Great Ocean Road čeká nás 150 km. To je to naše kochání pořád.

 

  • Hned v kempu na cestě potkáváme 2 malé klokany wallabi, poté další 2 a spoustu malých králíčků. Rozednívá se.

 

  • Great Ocean Road: je zataženo a 18 stupňů, ale výhledy jsou úžasné! Skalnaté útesy mají žlutohnědou barvu, oceán je zbarven různými odstíny modré a vlny silně burácí. Po cestě je spousta vyhlídek, z některých se jdou i krátké túry. Vítr je drsný, musíme mít mikiny. Během dopoledne se pěkně časí, je polojasno, vítr neustává, takže je zima, ale že slunce i přesto dobře peče, jsme se přesvědčili odpoledne, kdy mi začíná být zle, a zjišťuji, že jsem se spálila – celý obličej, krk, nohy vzadu a bolí to jako čert. Nemůžu se ani natřít jogurtem, protože se nemám kde umýt pak. Ach jo.

 

  • Dvanáct apoštolů: Zatím bylo všude na vyhlídkách pár lidí, tady nastává šok. Plné parkoviště aut, autobusů, davy Číňanů. Vyhlídka přitom není ničím zajímavější než ostatní. Rychle fotíme a zdrháme. Moc nám to ale nepomohlo, protože těsně za Apoštoly stojíme přes 10min na červené – práce na silnici.

 

  • Vítr už nám leze krkem. Na lookoutu v Lorne to dostává takový grády, že se musím držet zábradlí, aby mě to neodfouklo. Cesta nahoru je náročná pro auto. Brutal krpál, auto naříká, ale tahá. Nahoře opět Číňani.

 

  • Druhá část GOR je samá pláž, už žádná skaliska. V autě cosi spáleně smrdí, večer zjišťujeme, že to byla asi power banka, která pořád svítí a nereaguje. Paráda. Radši odjíždíme na dálniční odpočívadlo, kde budeme dnes spát. Jsou tu splachovací záchody a tradičně dost aut. Večeříme a nutně odpočíváme. Zítra máme sanitární den.

 

  • Od hranic s Viktorií Michal nadává na stav silnic a psychický stav místních řidičů – prý jezdí jak smyslů zbavení.

 

  • Večer uléháme vyřízení, unavení. Jarda volá ze Zélandu, že je to tam nic moc, což nás doráží.

 

CÍL: Najeto 368km

OUTBACK AUSTRALIA

!!!WOW!!!

 

23. 1. 2018 - den čtrnáctý

jsme v Melbourne

START: parkoviště u dálnice M1 na Colic 8:20

POZN.:

  • Včera se neustálým startováním motoru a velkým vedrem přepálila power banka, cítila jsem, jak smrdí. Pořád svítila a nešlo z ní nabíjet, tak jsme ji raději dali na noc ven z auta, ať nám tu neshoří a někdo ji na tom parkovišti vedle auta ukradl. Míša nadává. V noci byla velká zima, mrzli jsme oba, ráno je zataženo a pořád zima, i když slunko už dávno vylezlo.

 

  • Naše první cesta je do myčky, platím $4 za vysavač a $15 za myčku, která auto tak tak omyla, musíme ho dodrhnout ručně. Pak jedeme tankovat levný benzín, provoz v Melbourne je příšerný! Tečou mi nervy a hádáme se. Po benzínu přichází na řadu obchod – naposledy kupujeme naše oblíbené kuře a Tim tam. V K-martu se stihneme pohádat alespoň 3x, ale mám tričko. Poté zadá Michal do navigace špatné sprchy, takže se crcáme přes centrum, stále se hádáme. Ty správné sprchy naštěstí fungují skvěle a jde u nich i zaparkovat zadarmo, tak rovnou i obědváme. Poté jedeme na spaní – vyhlídková plocha u letiště pro přistávající letadla. Hádáme se stále.

 

  • Nechce se nám do balení, pozorujeme letadla a čekáme na zázrak, že se to zabalí samo. Michal ráno říkal, že se o balení nemusím starat, že to můžu vypustit z hlavy. Tak takto já můžu něco vypustit z hlavy.

 

  • Balení probíhá rychle – jen roztřídit věci a udělá se to ráno. Na večer je tu aut plné parkoviště. Letadla nedělají takový hluk, jak by se mohlo očekávat, ale svítí nám do ložnice.

 

  • V noci spíme s krytkami na očích a pod dekami je příjemně. Letadla pozdě v noci nelítají, tak je klid.

OUTBACK AUSTRALIA

!!!WOW!!!

 

24. 1. 2018 - den den patnáctý

opouštíme Austrálii :(

START: Aircraft viewing area

POZN.:

  • Velké balení, smutek

 

  • Auto vracíme ychle a bez problémů, loučíme se s ním jako se členem rodiny. Nezklamalo nás v buši, je to miláček.

 

  • Na letišti šok: kvůli zavazadlům nemůžeme do gatu a musíme tam 11 hodin čekat v prostorách pro veřejnost, kde není elektřina. Nakonec nacházíme jeden sloup se zásuvkami, kde vše dobíjíme a odpoledne jdeme do kavárny, kde si za poslední dolary kupuju latté a sedíme u baru se zásuvkami, kde nakonec zůstáváme asi 5 hodin.

 

  • Večeříme a přijde za námi paní, odkud jsme a nabízí nám flašku vína, jestli ji nevypijeme, že to nemůže převézt. Říkám, že jo a jestli si dá s námi, že mám kelímky. Směje se, že to je fakt pecka a tak večeřím a z papírových kelímků pijeme australské víno. Paní je od Seattlu a často jezdí do Německa do saun. Bylo to milé rozloučení s Austrálií

 

  • Odbavení zavazadla: odbavoval už někdy někdo 2 kanystry omotané v karimatkách? Podle povyku, jaký jsme vyvolali, asi ne. Nejdřív lžeme o tom, že tam bylo kdysi palivo, ale pak se raději přiznáváme, co kdyby kvůli nám ve vzduchu buchlo letadlo?? Prý je to ok, že to benzínem nesmrdí, a tak t může odletět.

 

  • Cestu na Zéland prospíme. Letadlo je plné a my s napětím čekáme, jak nás Zéland přivítá.